neděle 24.7. 2005  

 

                Hned ráno jsme se vypravili do muzea. Trošku problémy jsme měli s koupením vody, protože bylo ještě všude zavřeno. Vodu jsme nakonec sehnali v jednom stánku kousek od muzea a pomalu jsme se přesunuli k vstupní bráně. Setkali jsme se s opravdu důkladnými prohlídkami. Snad to zavinily i ty útoky v Sharmu, kdo ví.  Protože jsme věděli, že se v muzeu nesmí fotit, ani jsme si nebrali foťák a nechali jsme ho v hotelu zabalený na spod krosny. Kus od muzea nás zastavila první kontrola, kde nás projížděli přenosným detektorem   a museli jsme ukázat batoh. Pak jsme mířili ke vstupu, kde jsme museli projít dalším rentgenem. Při této prohlídce jsme si museli odložit vše, tedy i mobily, ledvinku, potraviny a batohy, aby to mohlo projet po pásu  do rentgenu. 

                Potom jsme se ocitli v zahradě muzea. Hned vedle vstupních rentgenů se nachází pokladna   se vstupenkami. Kousíček bokem je odkladiště foťáků, ale já bych tam ten náš nikdy nedal. Absolutně nehlídané, nekryté, kdyby někdo něco ukradl, tak se s tím nic dělat nedá. Sice to hlídá jeden policajt, ale ty odložené věci se dají velmi snadno vyměnit, takže je to riskantní. Zaplatili jsme 40 LE (za oba) a to nás opravňovalo k prohlídce dvou pater muzea a zahrady. Než jsme vstoupili do budovy, tak jsme zase museli projít dalším důkladným rentgenem. (Jak jsme se později dozvěděli, nebyl až tak důkladný, jak se zdálo, a něco by se přes něj pronést dalo, když u toho obsluha spala :-).

                 Konečně jsme se ocitli uvnitř tak známého muzea. Nejdříve jsme utíkali do prvního patra prohlédnout si Tutanchamonovu galerii, hlavně místnost číslo tři, kde je umístěná posmrtná maska. Tady se nám podařila úžasná věc. Protože jsme zde byli první návštěvníci, tak jsme měli celou místnost jenom pro sebe. Zdrželi jsme se tady dobrých třicet minut. Maska vypadala přesně jako na těch fotek fotkách :). Je vyrobená z masivního zlata a váží 11 kg.  Ale to bysme nebyli my, kdybysme neprozkoumali každý detail. Když se na masku díváte z venku, je opravdu nádherná.  Pohled dovnitř ale zrovna uchvacující není. Vypadá přesně tak, jako by zakrývala mrtvého člověka. Je tak nějak „zatuchlá“, potrhaná. Jde z ní až hrůza. Když byla objevena, pokrývala hlavu mumie, která ležela uvnitř tří sarkofágů. V této místnosti jsou i dva ze tří sarkofágů umístěny. Rakev z ryzího zlata váží 110 kg a větší dřevěná je vyřezávaná a pozlacená.

                Pak jsme přešli do vedlejší místnosti. Místnosti číslo čtyři. U Túti se už totiž začali hromadit návštěvníci. Už to nebylo ono. Od každého exponátu jsme slyšeli jiným jazykem hovořícího průvodce. V této místnosti jsou umístěny šperky nalezené v Sakkaře a Gíze.  Tady se asi nejvíc líbilo Radušce. Strávili jsme u náušnic, prstenů, náhrdelníků a podobných ozdob dlouhou dobu. Nejkrásnější byla koruna, která zrovna vyšla z restaurátorské dílny.

                 Pak už jsme zamířili do poslední klimatizované místnosti v muzeu. Čekala na nás místnost číslo dvě, kde jsou uloženy opět šperky a vnitřní stříbrný sarkofág s hlavou sokola, který patří faraonovi Šešonkovi II.     Po prohlídce těchto tří expozic jsme se vrhli na zbytek patra. Pomalu přibývalo turistů a už nebylo tak snadné se v muzeu pohybovat. Prošli jsme si zbytek Tutanchamonovy galerie. Hodně mě zaujaly čtyři pozlacené dřevěné schránky, které kdysi skrývaly sarkofág. Do té největší z nich by se v pohodě vešla moje Felicie (myslím,  že pozlacenou garáž tady nikdo nemá. Jen by byl trošku problém s převozem, tak jsem tam tu garáž nechal na příště :) ). Teď už jsme si patro procházeli poctivě místnost po místnosti. Někde bylo něco zajímavého více, jinde méně. Do muzea mumií jsme nešli, viděli jsme jich za celou dobu už dost a určitě byly věrohodnější ty, které ležely tak, jak je před několika tisíci lety pohřbili :) . Úžasné byly malé modely vojsk, domů a postav, ... Tak člověk nejlépe pozná, jak se ve starém Egyptě žilo. Radušce se hodně líbila velká socha Anubise. Kdyby jen šlo si ji tak odvézt domů ...

                 Když jsme prošli první patro, sestoupili jsme do přízemí, kde byly k vidění hlavně sochy, kamenné bloky a podobné věci. V přízemí stojí exponáty (hlavně sousoší), které se nedají do prvního patra vynést. Samozřejmě, že některé byly skvělé, ale mrzelo nás, že kvůli tomu, aby se někdo pokochal v muzeu, byly třeba v Memfisu, Sakkaře, Luxoru, v oázách ... rozebrány některé památky (třeba z nich vzali sochu, kus stěny, odřezali malbu) a jejich části se přemístily do Káhiry. Člověk by se radši pokochal v pro ně pravém prostředí. Radušce se líbilo, jak zdokumentovali rekonstrukci jedné dřevěné sochy. Povedlo se jim to pěkně.  Toto patro už nás tak moc nebavilo a prošli jsme ho vcelku rychle. Navíc nám vadila vysoká koncentrace turistů na jednom metru čtverečním, takže jsme brzo došli k východu. My jsme v muzeu strávili 4-5hodin, ale cestovky na to mají jednu až dvě hoďky. Raduška potkala Čechy, bavili se o cenách a oni za výlet busem z Hurghady do Káhiry, s muzeem, obědem a Gízou zaplatili 80 dolarů za každého. Dost síla, že ?

                Raduška se ještě zastavila v obchůdku, že si koupí leporelo, ale když viděla, že za pohled chtějí 3 LE, tak jsme to hned vzdali. Z muzea jsme odcestovali na oběd do nám již známé restaurace s hambáčema v egyptském podání. Hambáč se tady dal koupit už za 2 LE a za kompletní oběd jsme dali 25 LE za nás oba (půlka kuřete, hranolky, zelenina, obloha, chleba a nějaká omáčka). Najedli jsme se úplně k prasknutí.  Pak jsme si šli do hotelu odpočinout.

                Odpoledne jsme vzali foťák a znovu jsme zamířili do muzea, že si uděláme fotky ze zahrady. Bylo to bez problémů. Z muzea už to byl jen kousek do kanceláře ČSA, kde jsme si nechali potvrdit zpáteční letenky. Sice mi v Praze slibovali, že tady budou mluvit česky, ale skutek utekl. Mluvili pouze anglicky, ale nakonec se Raduška domluvila na všem, co jsme potřebovali. Potom jsme se vrátili zpátky do hotelu, kde se zrovna ubytovávají dva studenti z Čech, kteří dostávají pokoj vedle nás. Předběžně jsme se dohodli, že bychom společně podnikli výlet do Sakkary.

                 Večer jsme se vypravili na prozkoumávání ulic. Hotel stál kousek od hlavní třídy, kde se tísnily vedle luxusních obchodů obchůdky s podřadnýma zbožím, kde nabízeli „pravé značkové zboží typu“ : Panasconik, Adibas, Niki. Dost jsme se u toho pobavili :). Zároveň při toulce městem objevujeme i MC Donald, kde si pak po zbytek pobytu v Káhiře chodíme kupovat zmrzlinu. Sice neměla žádnou příchuť, ale té jediné jsme věřili. Stála 1,50 LE. Taky jsme zjistili, že nás v Luxoru pěkně okrádali, protože tady stojí  BIG menu 15 LE, kdežto my jsme platili 20 LE. Ale zase musím uznat, že tady nekoukáme na Amonův chrám. Později se scházíme s Martinem a jeho přítelkyní a povídáním strávíme podstatnou část večera. Ze strachu z možných bombových útoků jsme si na zítřek naplánovali prohlídku Gízy (abychom viděli to nejznámější z Káhiry).

výběr fotografií k dnešnímu dni

muzeum

Egypt 2005