čtvrtek 28.7. 2005

 

                Na dnešní den jsme měli naplánovanou zoologickou zahradu. Zašli jsme si koupit hambáče a pizzu   a vyrazili jsme na autobusové nádraží, které leží poblíž Egyptského muzea. Když jsme jeli k pyramidám, projížděl autobus kolem vstupní brány zoo, takže jsme chtěli jet stejným autobusem. Plán to byl pěkný, ale když ani po dvaceti minutách autobus nepřijel, měli jsme toho už dost (spousta lidí, smrad z autobusů, hluk) a rozhodli jsme se, že pojedeme taxíkem. Podařilo se nám stopnout taxikáře a celkem komfortně se ve favoritu dostat k bráně zoo za 5 LE.

                 U pokladny byl obrovský zmatek. Naráz se tam tísnilo asi patnáct lidí, neustále se předbíhali  a pokřikovali, až ta paní v to okýnku z nich musela být nešťastná. Podařilo se nám koupit lístky pro dva   za 50 piastrů.

                 Hned u vstupu nás odchytil nějakej hlídač a nabízel nám krmení krokodýlů a ukazoval, kam máme jít. Později nás dohnal a zavedl nás ke klecím s tygrama. Tam už čekal jinej „ošetřovatel“ a po odemknutí brány nás zavedl do uzavřeného prostoru, kde nám ukazoval tygra. Zdál se mu nějak málo pohyblivý, tak vzal tyč  a začal ho dráždit. To se nám vůbec nelíbilo. Nakonec jsem rychle strčil objektiv mezi mříže a udělal si fotku. Dal jsem mu 2 LE a mazali jsme pryč. Sice jsme slyšeli nějaké protestovaní, že je to málo, ale to už nás nezajímalo.

                Teď jsme se dohodli, že si poctivě projdeme celou zoo. Raduška je nadšený milovník zvířat   a  nemohli jsme tudíž vynechat ani jednu klec. Vrátili jsme se zpátky, odkud nás odvedl ten hlídač a začali bloumat po zahradě. Je docela obrovská, nemůžu srovnávat s jinýma, protože u nás si pamatuju  ZOO jenom v Olomouci a ta je celá schovaná v lese. Tato ZOO je zasazená doprostřed města a tvoří ji několik bloků. Pomalu jsme začali procházet zahradou a zjistili jsme, že se dá někde sehnat mapa, ale nenašli jsme místo, kde ji dostaneme. Tak jsme se snažili orientovat se podle informačních tabulí, ale ty taky nebyly přesné, několikrát ukazovaly na nějaké zvíře a, i když jsme poctivě prochodili celou zahradu, třeba medvěda jsme nikde nenašli.

                Celkově zahrada působí hezkým dojmem, ale co se týká kvality života zvířat v klecích, tak ta je tristní. Rybičky plavaly v nějaké stoce, v klecích byl strašnej nepořádek a podobně. Pro milovníky zvířat to moc není. Jedlé byly třeba opice, které si hrály neustále na přímém slunci a mezi nimi se válely plechovky od Coly  a odpadky.

                 Při našem bloumání jsme došli i k pavilonu lišek. Zde jsme se domluvili s místním hlídačem, že si Raduška může jedno mláďátko pochovat a vyfotit se s ním. (Byla to ta liška, která nás přišla navštívit při našem táboření v Bílé poušti). Dal jsem jim za odměnu 2 LE.

                Postupně jsme došli k nějaké pokladně, původně jsme nevěděli, že budeme muset platit znovu, ale do pavilonu krokodýlů a plazů se platilo zvláštní vstupné. Zaplatili jsme 50 piastrů a vešli jsme dovnitř. Krokodýl se vyvaloval na betonovém plácku, tak jsme si ho šli prohlédnout. Byl to pěkný macek. Pak už naše kroky směřovaly do pavilonu plazů. Byl tam dost velký zápach a kvalita zase nic moc. Skla nebyla nikdy umytá, takže se toho přes ně moc vidět nedalo. Jak jsme později zjistili, každý hlídač, který mohl, tak si nějak přivydělával. Tento tím, že vytáhl hada (takovou malou tkaničku :) ) a dal ji lidem na pochování a vyfocení. Tady nás nikdo neotravoval s focením, protože jsme tu byli snad jediní turisté a tak bakšišáci si bohatě vystačili s místním obyvatelstvem. Z pavilonu plazů jsme vyšli ven na hlavní cestu, ale ještě nejdříve jsme si vyfotili obrovskou želvu, která se vyhřívala hned u plotu.

                Kousek od hadů stály klece, kde vystavovali psi. To se u nás tedy nevidí, ale tady je to asi normální, protože psa normálně na ulici nikde neuvidíte a my jsme jich za celý pobyt viděli tak dvacet včetně těch osmnácti ze zoo. Kdyby tam přišel nějakej kynolog, tak by se asi zhrozil. Ti psi totiž neměli žádnou rasu. U nás se to alespoň dá poznat, ale tam to byli takové směsice, že to bylo až k smíchu :). Psi měli nejhorší podmínky ze všech zvířat, která jsme si mohli prohlédnout. Je vidět, že v Egyptě nejsou oblíbení :(.

                 Protože nám začínalo byt trošku horko (Raduška litovala zvířata, protože ta se před tím sluncem neměla kam schovat), šli jsme si odpočinout na lavečky. Místní lidé používají zoologickou zahradu jako park, takže je jich tu strašná spousta, hlavně dětí a žen. Fungují tu i něco jako školky. Mladí kluci mají na starost tak deset dětí a musí je hlídat. Místní umělci kreslili na dětské obličeje masky zvířat a vypadalo to celkem povedeně. Ráno, když jsme čekali na autobus, stálo vedle nás takto pomalované děvčátko a my jsme nyní pochopili, co to znamená :). Lavečky byly umístěny kousek od hlavního plotu do ulice, takže místní prodavači, kteří neměli oprávnění prodávat v zoologické zahradě, měli své zboží rozložené na plotě a prodávali ho z ulice. V zoo je to asi tak jediná možnost, jak si levně koupit pití. Jinak to je docela problém.

                Asi po půl hodině odpočinku jsme zamířili k výběhu pštrosů. Tady jsme se pokoušeli jednoho vyfotit a dalo nám docela dost práce, než se dostal do záběru, jaký jsme potřebovali. Fotka se později povedla a stojí opravdu za to :). On totiž byl zvyklý, že ho návštěvníci krmí, a odmítal odejít kousek od plotu, abych ho měl  na fotce celého. 

                Pak už jsme brouzdali dál a došli jsme k výběhu se slonem. Zde jsme opět museli zaplatil vstupné    50 piastrů.  Tady to byl nejsmutnější pohled, jaký jsme zde zažili. Slon byl tak v desetimetrovém výběru, na noze měl velký řetěz, za který byl přivázán, a u něho stál hlídač a další muž , něco jako „fotograf“, a za poplatek mohli lidi krmit slona a nechat se vyfotit. Prostě hnus :( . Strávili jsme tady dlouhou dobu, než se mi podařilo dostat slona do záběru samotného, bez těch jeho tyranů. Když slon neudělal přesně to, co se po něm chtělo, zmlátil ho jeden chovatel obrovskou železnou tyčí, až ji o něj ohnul. Raduška by nejradši zavolala nějakým ochráncům zvířat, jenže v Egyptě  nic takového neexistuje.

                 Kousek od výběhu slona se nachází teritorium určené opicím. Je umístěno pod úrovní chodníku. Byl    u něho docela nával, ale nám se podařilo dostat do restaurace, která měla zahrádku a z ní bylo vidět na výběh.  Taky to nebylo nic moc. Opice byly v dost žalostném stavu a kolem sebe měly spousty odpadků, které jim tam lidi naházeli. Když nás viděli místní, šli na tu zahrádku tady, ale číšník je vyhodil a nechal tam pouze nás. Po odchodu z restaurace jsme si všimli, že kousek od nás  stojí zase ten otravný chlap, který se na nás nalepil hned u vchodu a chodil pořád za námi v desetimetrovým odstupu (až do konce našeho pobytu v zahradě nás stále sledoval. Nezjistili jsme, jestli je tam proto, že jsme cizinci, nebo proto, že se mu Raduška líbí :) ).

                Od opic jsme hledali cestu k hrochům. Tady jsme opět museli vytáhnout peněženku, zaplatit   50 piastrů a pak nás pustili k hrochům blíž. Jejich výběh se skládal z oploceného jezera, kde ho uprostřed přetínal most k východu.  Nesmíte si ovšem myslet, že je to obyčejný most, to byste nesměli být v Egyptě. Tento most byl unikátem. Představte si asi deset amerických školních autobusů se zamřížovanýma oknama, jak jsou spojeny dohromady a dostanete jeden dlouhej zamřížovanej tunel :). Tak přesně tím jsme prošli a dostali jsme se na druhou stranu k východu. Samozřejmě, že i u hrochů stál hlídač a lákal děti, aby si šly nakrmit zvířátko. To jsme ale nechtěli. Proto nám dělal problémy s focením. Ale vyzráli jsme na něj :). Fotečka je a pěkná :).

                Pak už jsme se pomalu chystali k východu. Ještě jsme objevili skutečný most, který postavil Eiffel. Sice nevíme, odkud a kam vede, ale to asi nebylo podstatné, když ho sem umísťovali :). Pak jsme se nějakou oklikou dostali k výběhu žiraf. Z tohoto zvířete si zase udělal jeden hlídač výhodný obchod, takže dával lidem   za peníze nějakou zeleninu, aby jí nakrmili tyto dlouhé krky. Raduška chtěla taky krmit žirafu a mít fotku, tak jsme se dohodli s hlídačem. Tuším, že jsem mu dal asi 2 LE (místní dávají 25 pt).  Chtěl jí dát nějakou mrkev do vlasů, ale to se přítelkyni zrovna moc nelíbilo. Vzala si zeleninu do rukou a zkoušela, jak moc se žirafa ohne a věřte, že to zvládne hodně hluboko :). A má dlouhej jazyk…

                Samozřejmě, že se v zoo nevyskytují jen zvířata, která jsem zatím uváděl, ale je tam i velká spousta jiných. Už jste někdy viděli třeba 400 morčat najednou? Jestli ne, můžete si zajet do Káhirské ZOO. Jinak je zde spousta jiných zvířat, ptáků, tuleňů, které můžete za poplatek i krmit (strašně smrdí rybinou :) ), a dalších   a dalších druhů zvířat. Pokud budete mít v Káhiře čas, určitě se zde stavte. Nakonec jsme odcházeli celkem spokojení.

                Další zajímavostí tohoto zvířecího „útulku“ jsou kočky. Nikde pro ně není vymezené místo,  ale pohybují se naprosto všude. Snad jen u tygra a lva žádná nebyla, ale volně pobíhaly mezi pštrosy, u tuleňů, u opic, zkrátka všude. Asi jim ujídaly z korýtek. Nikomu to nevadilo. Kdybyste si chtěli některou z nich odnést, určitě by to nebyl problém.

                Ještě jedno zvířátko se tu pohybuje zcela samostatně. Hibis. Takový príma bílý pták, který si zaletí na návštěvu k hrochovi, chvíli posedí u krokodýla, pokecá si s plameňáky a skončí u pávů. Celkově jsou zvířátka v zoo tak pomíchaná, že občas nemáte tušení, ve kterém pavilonu se zrovna nacházíte. Páv, slepice, pštros v jednom balení je klasika. Mezi morčaty jsou králíci a sem tam i kočka. U koz sídlí koně a nějací jeleni. Pokud se jedno zvíře přemnoží, tak se mu nepostaví další ohrada, ale zkrátka spojí se dvě a je z nich jedna velká :).

                 Cesta z ráje zvířat do našeho oblíbeného hotýlku nebyla nejlehčí. Chtěli jsme se taxíkem nechat odvézt k  MC Donaldovi na oběd, ale nastal trošku problém se sháněním taxíku, protože i když jich  kolem jezdila spousta, byly většinou obsazené, a když ne a zastavil u nás, nechtěl nás odvézt za 5 LE zpátky do centra. Jeden drzoun si řekl i dokonce o 10 USD. Ani se neptejte, kam jsem ho poslal. Nakonec jsme to vzdali a řekli jsme si, že pojedeme metrem. Jenom jsme se nemohli nějak zorientovat, takže jsme zašli za policajtama, kteří měli na rohu ulice svoji kukaň a zeptali jsme se jich, kde je tu stanice metra. Byl docela problém se domluvit, ale nakonec nám stopli mikrobus, kam jsme se natlačili a, i když jsme nevěděli, kam to směřuje, jsme se rozjeli :). Dopadlo to celkem dobře, protože za chvilku už jsme přejížděli most přes Nil. Za mostem nás mikrobus vysadit, že dál nejede, ale naštěstí jsme se dali do řeči s jednou paní  a ta Radušce řekla, že nás k muzeu odveze autobus, který staví kousek odsud, a že s ním taky pojede, že máme jít s ní. Po pěti minutách už jsme seděli v autobusu, průvodčímu jsem zaplatil 2 LE (byl to dražší dopravní prostředek, měl okna i dveře :) ). Postupně jsme začali poznávat známá místa.

                 Autobus byl sice ještě 200 metrů od muzea, ale to už nám nevadilo, vysedli jsme u ulice Talaat Harb a šli jsme se najíst. Zde jsme si taky poprvé dali Big menu a zjistili jsme, že je o 10 LE levnější oproti Luxoru (asi to byl příplatek za ten výhled na chrám :) ). Poprvé jsme viděli zcela zahalenou ortodoxní muslimku, jak se stravuje v restauraci. Ty šátky, které mívají přes obličej, nesmí ženy sundat ani při jídle. Vždycky si vzala  do ruky jeden hranolek a strčila ho do pusy pod tím šátkem. Litovali jsme ji. Nakonec její manžel všechno jídlo sbalil a vzal ho domů. Asi aby si i jeho žena mohla na jídle pochutnat.

                 Pak už jsme unaveně cestovali k hotelu, ale ještě jsme se zastavili v místní cukrárně pro ta báječná lízátka. Tady jsme museli čekat, protože zrovna nastal okamžik, kdy se muži scházeli ke společnému modlení. Dost nás překvapilo, že si rozprostřeli obrovské deky na silnici, kde jinak jezdí stovky aut (tentokrát klid, mír  a ticho) a začali se modlit. Asi po dvaceti minutách se shromáždění pomalu rozpustilo a prodavači se mohli vrátit zpátky do obchodu. Koupili jsme si tu 15 lízátek všech chutí a tvarů :) . Prodavači si nás pamatovali ze včerejška. Jenom se usmívali. Když jsme z dálky pozorovali modlitby, tak se k Radušce přidal mladý Turek  a vyzvídal od ní vše možné. Ještě jsme se stavěli v internetové kavárně, která sídlila ve společnosti asi dalších dvou podniků podobného typu v jedné budově nedaleko našeho bydliště. Už jsme tam měli rezervovaný počítač, protože s námi majitelé (mladí kluci, prostě všechno tam vedou mlaďoši) počítali.

                Nakonec jsme skutečně došli do hotelu sbalit věci, protože zítřek byl už den našeho odletu. Večer jsme opět vyrazili do ulic, abychom se naposledy pokochali noční Káhirou. Prošli jsme si trhy a smutnili jsme, že už  se na dlouho do této nádherné země nepodíváme :(.

 

výběr fotografií k dnešnímu dni

Káhira ZOO

Egypt 2005