středa 6.7. 2005

 

          Je krátce po poledni, když  vycházíme z domu a míříme na vlak, kterým začneme naši vytouženou dovolenou v Egyptě, kde máme strávit 25 úžasných dní, které se nám navždy vryjí do paměti.  A pro jistotu, kdyby se nám z  té paměti něco vytratilo, píšeme tento cestopis. :)

 

          Cesta vlakem do Prahy utekla v  pohodě a po přesednutí z metra na autobus jsme se už blížili k letišti. Sice jsme nevěděli, kde letiště přesně leží, tedy spíš, na které zastávce máme vystoupit, ale nakonec jsme dojeli v pořádku :) až před halu. Já ani moje přítelkyně jsme ještě nikdy neletěli letadlem, a proto pro nás cesta začínala dobrodružně už v Praze. Do odletu nám zbývalo ještě několik hodin, které jsme využili tak, že jsme vyšlapali osm pater protějšího parkoviště (až na střechu) a měli jsme celé letiště jako na dlani. Je odtud krásná vyhlídka. Přistávalo jedno letadlo za druhým a odlety byly taky dost zajímavé. Tedy alespoň pro mě, přítelkyni to moc nebralo :). Ale už to byla ta správná cestovatelská atmosféra. Asi dvě hodiny  před odletem jsme si vyzvedli letenky u ČSA.  Jak jsme na přepážce zjistili, že v letadle už není místo u okna, byli jsme smutní, že z toho moc mít nebudeme. Jedna hodná slečna od ČSA nám to místo ale protekčně zařídila. Dobré duše ještě existují :). Pro jistotu jsme se ještě koukli do zavazadel, zda tam nemáme něco, co by mohlo způsobit problém při kontrole. Hledání se vyplatilo. Našel jsem v příručním zavazadle manikurní nůžky a , jak se později ukázalo, zabavili by mi je později při rentgenové prohlídce…

          Letenky jsme tedy měli vyzvednuté, tak padlo rozhodnutí, že se půjdeme někam najíst. Bohužel jsme             si museli nechat zajít chuť, protože na letišti nebyli připraveni na to, že tam pojedu já, ale podle cen spíš očekávali příjezd alespoň Billa Gatese. Uznejte sami, že chtít po normálním člověku 120 Kč za bagetu a po 30 Kč za žvýkačky a jogurt, to by zlomilo kde koho, navíc když už je natěšený na levný Egypt :) . Tak jsme nevečeřeli a hlad jsme si schovali až do letadla.

          Hodinu před odletem jsme se nechali odbavit, a protože moje krosna nemohla jít přímo po páse, ale musela   do nadměrných zavazadel, donutili mě jít na druhý konec haly, kde mi krosnu vzali, a já jenom doufal, že ji ještě někdy v životě uvidím :). Bylo by blbý ji ztratit a ještě přitom nevyjet z domu. Teď už nás čekalo jen projít pasovou kontrolu a pak už se kochat Duty Free Shopy. Některé věci tam byly fakt pěkné, hlavně sklo, které se nejvíc líbilo Radušce. Jak jsme menším průzkumem zjistili, ne všechno zboží je zas tak levné, jak vypadá, a konkrétně Duty Free Shop ČSA se mi teda levnej nezdál vůbec. Nakonec jsme skončili v jednom, který prodával naše zamilované bonbony Haribo a hned jsme si kilo koupili .:) A velkou tubu Mentosu, to taky můžeme :).

          Teď následovala  cesta k rentgenu, zkontrolování letenek a vytoužený příchod  do letadla. Vypadalo menší, než jsem čekal, ale to mi v tu chvíli nevadilo. Důležité bylo, že už za pár okamžiků budeme startovat. Dostali jsme sedadla vedle sebe u okýnka, tím pádem byl i let velice zajímavej. Hodně jsme byli zvědaví na start, který byl opožděný jen o pět minut a musím říct, že proběhl úplně hladce a byl super. To zrychlení bylo úžasné a za chvilku už jsme nabírali cestovní rychlost a výšku. Jediné, co trošku potrápilo Radušku, bylo naklánění letadla při srovnávání směru letu.

Egypt 2005